Každý pátý Čech vlastní chatu nebo chalupu. Do údržby svého druhého domova přitom neváhá investovat. Průzkum Poštovní spořitelny ukázal, že majitelé jsou připraveni ročně na provoz a opravy vynaložit i 30 000 Kč a celých 64 % má své chatky pojištěné. Sehnat opraváře však polovina lidí považuje za oříšek.
Chalupářů je nejvíce ve věkové skupině nad 50 let, nejméně naopak mezi 18 až 25 lety. Nejvíce chatařů lze nalézt v hlavním městě, téměř každý třetí obyvatel Prahy vlastní chatu nebo chalupu. Chataření je také mimořádně populární mezi lidmi, kteří už mají děti.
Je přirozené, že rodiny hledají smysluplné trávení volného času a zároveň nechtějí každý víkend vynakládat vysoké částky za ubytování někde jinde. Mnozí navíc své rekreační objekty přetváří na trvalé bydliště, nebo si chaty za tímto účelem rovnou pořizují.
Chatařská kultura v Čechách
Venkovské chalupy – většinou malé dvoupatrové chaty s podkrovní ložnicí a kuchyňkou v přízemí a s dostatečným pozemkem – jsou v České republice všudypřítomné. Většina lidí se snaží buď odstěhovat z města a mít vlastní dům, nebo si jako náhradu pořídit víkendovou chalupu, kam by mohli vyrazit a trávit čas v přírodě.
Ačkoliv jde o tradici starou několik století, vlastnit chalupu na venkově se začalo až za komunistické éry a od té doby zůstává součástí českého života. Chalupy jsou pro Čechy důležité. V normálních dobách se mnoho Čechů, avšak zejména starších lidí, stěhuje na chalupy na teplejší měsíce roku.
Existuje rozdíl mezi chatařením a chalupařením. Chata je obvykle malá chata a zahrádka, která slouží především k víkendové rekreaci, jako je zahradničení a odpočinek. Většinou nemají elektřinu ani tekoucí vodu. Venkovní toalety jsou téměř samozřejmostí.
Chalupa je přestavěný malý domek v přírodě, ve kterém se často dá žít po celý rok. To, co lidé na svých útočištích dělají, ať jde o chatu nebo chalupu, je však stejné, od pěstování zeleniny až po posezení u ohně.
Česká republika není ve své posedlosti venkovskými chalupami sama. Jsou oblíbené v celé střední Evropě a ve Skandinávii. Česká historie je však jedinečná. V 80. letech 20. století vlastnila venkovskou chalupu asi třetina obyvatel hlavního města Prahy a další čtvrtina měla k chalupě přístup. Lidé trávili ve svých druhých domovech 100 až 120 dní ročně.
Chataření díky komunismu
Typický obraz tehdejšího českého života: Brzký útěk v pátek odpoledne v osobním autě naloženém stohy předvařených vídeňských řízků na víkend daleko od všeho na soukromou venkovskou chalupu. Chatař patřil v době komunismu, který skončil v roce 1989, k nejoblíbenějším časopisům.
Rozmach chatařské kultury jako počátek roku 1969. Ačkoli to bylo v rozporu s jejich odporem k soukromému vlastnictví a materialismu, komunistické úřady nenápadně podporovaly rozmach chatařství, což Čechům umožňovalo ukojit své konzumní, individuální touhy způsobem, který přímo nezpochybňoval režim.
Víkendový ústup na československý venkov – ačkoli se nedal srovnávat s výletem do Itálie – sliboval pravidelně přinášet takový druh odměny, který komunisté dlouho slibovali.
Další důvod byl ekonomický. V liberálnějších časech šedesátých let mohli Češi cestovat do zahraničí poměrně volně, avšak normalizace to ztížila. Češi, kterým byla dovolená v zahraničí odepřena, začali více trávit dovolenou doma.
A na rozdíl od většiny zemí komunistického východního bloku se české ekonomice po celá sedmdesátá léta dařilo poměrně dobře a životní úroveň se až do osmdesátých let stále zvyšovala. To znamenalo, že si obyčejní Češi mohli dovolit chalupu, což byl nemyslitelný luxus pro velkou část Východu i Západu.
Investice do chat a chalup
Více než polovina majitelů (64 %) má svou chatu pojištěnou, přičemž výše pojistné částky ve 42 % případů podle respondentů odpovídá její tržní hodnotě. Chataři také nezapomínají na ochranu před zloději. Proti krádežím se chrání nejčastěji klasickými zámky (50 %).
Téměř každý pátý chalupář důvěřuje svým sousedům a domlouvá se s nimi na občasné obhlídce svého druhého domova. Speciální okna či dveře proti vloupání zvolilo 13 % chatařů, 15 % už má alarm, nebo je dokonce připojeno na dálkovou ochranu.
Češi chaty často opravují a rekonstruují a berou to jako investice do nemovitosti. Češi jsou národem kutilů, proto hledají návody, jak renovovat dveře, jak opravit praskliny ve zdi, co zasadit na zahradě nebo jak na opravu prasklin v omítce.
Celkové roční náklady na provoz objektu se nejčastěji pohybují v rozmezí 10 až 20 000 Kč, čtvrtinu majitelů stojí roční provoz víc než 30 000 Kč. Více než 50 000 Kč do svého rekreačního objektu investuje 16 % chatařů.
Opravy Češi financují v drtivé většině z vlastních úspor, půjčku na rekonstrukci si někdy vzalo pouze 6 % z nich. Sehnat opraváře může být ovšem oříšek. Polovina chalupářů to označuje za velmi náročné až nemožné.
Chalupaření je mezi lidmi stále populárnější, a to i v mladší generaci, pro níž představuje únik z pracovní rutiny. S vyšší poptávkou však přichází i rychlejší zvyšování cen. Nákup chalupy může významně usnadnit hypotéka.
Již od roku 2008 se věnujeme tématům spojeným s podnikáním, kariérním růstem, osobními financemi či situací na pracovním trhu. Autor vystudoval management a ekonomii.
