Daňový systém v České republice – jak funguje, proč platíme daně?

„Zrušení daňové povinnosti pro živnostníky by v daňovém systému vytvořilo prostor pro obrovské daňové optimalizace. V konečném důsledku by veřejné rozpočty nepřišly pouze o dnes vybírané prostředky od živnostníků, ale rovněž o mnoho dalších daňových příjmů od zaměstnanců a korporací,“ říká hlavní ekonom BHS.

Daňový systém v České republice je zbytečně složitý a zaslouží si výrazné zjednodušení. To dokládá například index daňové složitosti, který vypracovaly univerzity v Paderbornu a Mnichově ve spolupráci se společností BDO.

Podle tohoto indexu má Česká republika 85. nejsložitější daňový systém ze sta hodnocených zemí. V Evropské unii jsou přitom jen čtyři země, které mají složitější daňový systém, než je ten český.

Daně v ČR

V České republice existuje několik druhů daní, včetně daně z příjmu, daně z příjmů právnických osob, příspěvků na sociální zabezpečení, daně z přidané hodnoty (DPH), daně z nemovitostí a spotřebních daní.

1. Daň z příjmů: Jedná se o daň vybíranou od fyzických nebo právnických osob na základě jejich příjmů nebo zisku. Daň z příjmu se vyměřuje z hrubého příjmu, který zahrnuje mzdy, platy, důchody nebo jiné druhy investičních příjmů.
2. Daň z příjmů právnických osob: Jedná se o druh nepřímé daně vybírané od společností za zisky vytvořené jejich podnikatelskou činností. Je ukládána na národní úrovni a její sazba se může lišit v závislosti na velikosti a průmyslovém odvětví podniku.
3. Příspěvky na sociální zabezpečení: Jedná se o příspěvky placené zaměstnavateli a/nebo zaměstnanci na náklady spojené s poskytováním dávek sociálního zabezpečení, jako jsou důchody a zdravotní pojištění.
4. Daň z přidané hodnoty (DPH): Jedná se o druh spotřební daně, která se vybírá z hodnoty přidané k výrobku nebo službě v každé fázi jejich výroby nebo distribuce. Obvykle je zahrnuta do prodejní ceny výrobku nebo služby.
5. Daň z nemovitostí: Jedná se o daň uvalenou na vlastníky nemovitostí, které mohou zahrnovat pozemky, budovy a úpravy pozemků, jako jsou domy nebo jiné stavby. Daň se odvíjí od hodnoty nemovitosti.
6. Spotřební daně: Jedná se o nepřímé daně z určitého specifického zboží nebo služeb, jako jsou pohonné hmoty, alkohol, tabák, luxusní zboží a hazardní hry.

Proč platíme daně?

Daně jsou nezbytnou součástí života každé společnosti. Vlády potřebují daňové příjmy k financování nezbytných služeb, včetně zdravotní péče, vzdělávání, infrastruktury, veřejné bezpečnosti a programů sociálního zabezpečení. Z těchto služeb mají prospěch všichni občané, takže daně jsou způsobem, jak zajistit, aby každý přispěl svým spravedlivým dílem.

Kromě financování nezbytných služeb daně také motivují k žádoucímu chování. Jedním z příkladů jsou daňové úlevy pro dárce. Tyto úlevy snižují daňovou povinnost fyzických a právnických osob, které darují peníze nebo majetek neziskovým organizacím a subjektům ve veřejném zájmu.

Daně také pomáhají vyrovnávat nerovnost mezi bohatými a chudými tím, že umožňují přerozdělování bohatství. A konečně, daně mohou pomoci podpořit hospodářský růst tím, že umožňují vládám investovat do budoucnosti svých zemí.

Pokud nezaplatíte daně, může stát přijmout řadu opatření k vymáhání dlužných peněz. Tato opatření mohou zahrnovat obstavení mzdy, zabavení majetku, zástavní právo na osobní majetek nebo účtování poplatků a pokut. V nejkrajnějších případech může nezaplacení daní vést k občanskoprávním nebo trestněprávním sankcím, například k uvěznění.

Daně a politika

Politici o tomto problému sice mluví, avšak nepředkládají realistické návrhy na zjednodušení daňového systému. Místo toho se zaměřují na úpravu parametrů. Změna stanovení základu daně či daňové sazby však ve skutečnosti nevede ke zjednodušení daňových předpisů. Parametrickými úpravami se mění pouze výše daňového výběru, nikoliv však složitost systému.

Některé politické strany se rozhodly daňový systém zjednodušit rušením vybraných daní. To však také neřeší základní problém. Tím, že se zruší daně, jejichž daňový výběr je z pohledu veřejného sektoru postradatelný, se nezmění složitost klíčových daní, které jsou z pohledu času stráveného nad vyplňováním daňových přiznání rozhodující.

Některé návrhy na rušení daní lze dokonce označit jako nepromyšlené. Například návrh, aby živnostníci s příjmy do jednoho milionu korun nemuseli platit žádné daně, vypadá na první pohled líbivě. Lze dokonce říci, že drobní živnostníci platí tak zanedbatelné daně, že je z pohledu veřejných rozpočtů skoro zbytečné je vybírat.

Zrušení daňové povinnosti?

Je však nutné zdůraznit, že zrušení daňové povinnosti pro živnostníky by v daňovém systému vytvořilo prostor pro obrovské daňové optimalizace. V konečném důsledku by tak veřejné rozpočty nepřišly pouze o dnes vybírané prostředky od živnostníků, ale rovněž o mnoho dalších daňových příjmů.

Je iluzorní si myslet, že politické strany bez odborného zázemí ministerstva financí dokáží vymyslet propracovanou změnu daňového systému. Návrhy opozičních stran se tak logicky zužují jen na parametrické úpravy a škrtání současných předpisů. Tudy však cesta ke zjednodušení klíčových daňových předpisů nevede. Je proto zapotřebí, aby si zjednodušení daňového systému vytkla za cíl samotná vláda.  

Svět bez daní?

Teoreticky by bylo možné žít ve světě bez daní, ale v praxi by to bylo velmi obtížné. Daně jsou nezbytné pro financování veřejných služeb, jako je zdravotnictví, obrana, vzdělávání a infrastruktura.

Bez daní by vlády nebyly schopny tyto služby svým občanům poskytovat. Proto panuje všeobecná shoda, že svět bez daní není proveditelný.